A? je to Petr nebo Pavel
Václava Kitzbergera si vážím a mám ráda. Ve Spektru Rožnovska 9/2006 ve svém dosti objemném článku Chodník, který nikam nevede! někoho obhajuje a vyjmenovává jeho zásluhy, jiného kritizuje a nazývá mladým dravcem. Vidí rožnovskou komunální politiku po svém, bohužel dosti černobíle. Zmiňuje se v závěru i o Městské knihovně, proto reaguji. Cituji: "Čas odvane veškeré pochybnosti, co si můžeme dovolit, co ne a kolik to stálo. Zůstane jenom, kdo co udělal. Vzpomeňme knihovnu. Balastu a řečí kolik kolem ní bylo. Dnes jsme rádi, že ji máme. Krásnou. Dávno už jsme zapomněli na to, kolik stála. Na co taky...." Pro nezasvěceného musí z textu jasně vyznít, že je to zásluha pana Kubína, jako věci předtím vyjmenované. Uvedu jen věci na pravou míru. V roce 1989 byla knihovna vystěhována do dvou náhradních prostor kvůli rekonstrukci budovy, v dalším roce o tuto budovu v restitucích přišla, Jan Zubek upozornil na chátrající vilku na Bezručově ulici, po čase se podařilo přesvědčit zastupitelstvo, že budovu knihovně přikleplo. Nutno doplnit, že hodně zásluhou Ing. Konvičného. Tedy přikleplo, ale bez peněz na opravu. Tehdejší ředitelka okresní knihovny A. Zubková podala pro Rožnov žádost o finanční náhradu za restituovanou budovu na Ministerstvo pro privatizaci a 5 milionů Kč na rekonstrukci přišlo. Budova byla opravena, město zaplatilo jen vícepráce v částce 700 tisíc Kč. Pamětníci by stvrdili, že slavnostně knihovnu otevíral starosta Šafer. A sice 1.etapu rekonstrukce. Druhá etapa měla řešit výtah a přístavbu, nebo? už v roce 1993, kdy se knihovna otevírala, bylo známo, že prostory nejsou dostačující. Nekonala se. Dodnes. Marně jsem každým rokem žádala, alespoň o ten výtah již za vedení města panem Kubínem, vždy bylo něco přednostnějšího, tu oprava jídelen škol, tu zvětšení prostor pro úředníky atd., letos zimní stadion. Marně jsem poukazovala na velký počet čtenářů kolem 3 000, z toho dětí kolem 800, návštěvníků za rok kolem 80 000, na budování komunitní knihovny (pro všechny možné zájmové skupiny), ale bez patřičného zázemí, bez výtahu, bez internetovny. Přitom jsme s kolegy dokázali knihovnu i v těchto podmínkách vybavit technicky naprostou většinou z různých grantů, nenatahovali jsme jenom ruce: "Město, dej!" Již několik let jsme Národní knihovnou prezentováni jako vzorová knihovna v republice právě v komunitní práci, reprezentujeme a učíme i na mezinárodních knihovnických seminářích a letos je rožnovská knihovna navržena na Knihovnu roku ČR (nejenom hokejem se dá proslavovat své město). Budovu však nafouknout nedokážeme. I dnes jsou mi jasné priority města - chodníky, vodovody. Kdypak asi dojde na tu velkou skupinu rožnovských občanů - uživatelů knihovny? Ano, máme krásnou knihovnu, ale regály sahají do výšky, kam se nedá dosáhnout, knížky se tam nedají nacpat, u jaksedá rozmístněných internetových stanic není zachována intimní zóna ... Dost nářků. Je prostě třeba usilovat se, jak říká Václav Kitzberger "makat pro své město a občany. Troška tolerance, skromnosti, možná pokory k práci toho druhého." Pod to se i já podepisuji. Jen připomínám, že každému se něco podaří a něco ne. Každému. A? je to Petr nebo Pavel, Bill, Bajer, Kubín, Konvičný, Mikulášková, Kitzberger...
Jarmila Mikulášková, exředitelka Městské knihovny a radní za Zdravý Rožnov
Související články
Článek Václava Kitzbergera ze Spektra Rožnovska 9/2006
Komentáře (0)