Chodník, který nikam nevede!
V dubnovém Spektru nebývale jiskří, avšak bez efektu. Pánové Gardaš, Bajer, Kopecký či Čich mají dojem, že čtenář je "blbec", kterému možno podsunut cokoliv. Podceňování pana Billa, Kubína i Sošky je možná odvážné, ale hloupé. Vzdělanec by se měl takovým nehoráznostem raději vyhnout. Pan Bill už za bolševika, který mu zakázal studovat, ze špinavých sámošek s poloprázdnými regály u Tesly, Rosavy i Roziny (nyní Albert), vybudoval obchodní sí? nebývalé úrovně pro naše město. Po ekonomickém zhroucení zářivé budoucnosti lidstva v r. 1989, zrekonstruoval svůj rodný dům a vrátil městu tři obchody na vyspělé evropské úrovni. Tím v podstatě odstartoval vysokou kvalitu rekonstrukcí i ostatních domů na náměstí. V té době pan Kubín pracoval pro rožnovskou tělovýchovu, později jako předseda MěNV, dosazený stranou. Tuším v roce 1996 se vrátil na radnici, ale už jako starosta. Mezitím naše hlasy vynesly do křesel starosty a místostarosty mladé, perspektivní vysokoškoláky, inženýry, lidovce Šafra a odeesáka Konvičného. Jenže, všechno je pouze o schopnosti a neschopnosti. Po jejich čtyřletém řízení města, zůstal jen hořký pocit promarněného času. Nic víc. Návrat Kubína znamenal pro naše město nebývalé věci. Mnohamilionové rekonstrukce rozpadajících se škol. Dokázal, co nikdo předtím, ani po něm. Obrovský rozestavěný a vykradený socialistický moloch "BEČVA" byl dostavěn na byty. Kdybych k tomu připočítal sociální byty na Lázu a 1059 na 1.máji (bývalý "Dům hrůzy"), vydalo by to určitě na zimáky dva. A časovaná ekologická bomba, smetiště na Láni, která zničila kus přírody s tratí rožnovských motoristů? Její následná likvidace by možná vydala na další velkou investici.
Jako občan čistého a krásného města jsem pyšný na koupaliště, stadion, vizitku města - náměstí, které nám závidí široko daleko. Mám doma to, co jsem záviděl těm "venku" - v Německu, Rakousku, Dánsku, Švýcarsku. Kdybych zašátral v paměti, určitě by se tam ještě něco našlo, ale pro ilustraci to snad stačí. Snad jen maličkost. Pan Kubín se zasloužil i o to, že se v Rožnově podařilo vybudovat dům rodinné péče, pro naše těžce zdravotně postižené děti. Přispěl na jeho provoz jako starosta i senátor. Co je ale hlavní, jako občan. Nechci se dočkat trapné odpovědi, kterou bych asi dostal od pánů Bajera, Kopeckého i Gardaše na otázku jak oni pomohli, nebo pomáhají svým hendikepovaným vrstevníkům? Možná je ani neznají?
Štvavé články a silná vystoupení nikomu, ani ničemu nepomůžou. Rozdělit rožnovské občany na zájmové skupiny proti sobě, to je chodník, který nikam nevede. Kdyby zmiňovaní pánové poslouchali moudrá slova Dr. Štiky o tom, jak se společně zamyslet a hledat společnou cestu. Vedle jedné velké budovat i ty dvě malé investice, mohlo se to mnohokrát televizí vysílané vystoupení pohnout i z místa. Zklamal mě i pan Čich. Byl jsem zvyklý číst jeho články a poslouchat ve filmovém klubu jeho obsažná slova, fundovaná, plná něžného chytrého nadhledu. Jeho článek o hledání nepodstatných prkotin, nepomůže postavit z desek ani "kadibudku se srdíčkem", natož nějakou investici. Jako občan, který miluje své město, nejsem nadšený ani ze současné garnitury na radnici. Hrát mrtvého brouka jí nesedí. Jako by čekala, až jak to dopadne, jen si nikoho nepohněvat. Volby jsou za dveřmi a každého hlásku je zapotřebí. Pro svou stranu i pro sebe.
A pan Soška? Vážím si ho. Stará se o mladý hokejový potěr, nehledě na čas a vlastní peníze. Pomáhá systematicky vychovávat generaci, která už snad bude hrát fair. A tam je skutečná budoucnost zdravých a sebevědomých Rožnováků, schopných neustále rozvíjet naše město.
Členové Zdravého Rožnova zatím pracují s čísly, jak píšou. Mimochodem, hokejisté jsou naším největším artiklem na světové úrovni. Oni proslavili tvrdou chlapskou prací, by? je to ve sportu, naši malinkou zemi. Jako málokdo jiný. Zatímco Paroubka zná v Evropě pár sociálních demokratů, Jágra zná celý svět. Honit jedno odpoledne malé děti s papírovými auty po Nádražní ulici, ve jménu Zdravého Rožnova, mi připadá ubohé a hloupé. Nezastávám se pana Billa, Kubína ani Sošky. Nejsou mými kamarády ani rodinní přátelé. Mám jen hlubokou úctu k práci, kterou vykonali pro město a nás občany bez zbytečných řečí.
Mladým dravcům radit nelze. Spíš si postesknu. Stačilo by málo. Troška tolerance, skromnosti, možná pokory k práci toho druhého. Teatrální pokládání židle, když nedokážu slevit ze svých ambicí, nebo svojí strany, nesvědčí o schopnosti. Spíš naopak. A hlavně makat a makat pro své město a občany. Aby za mnou bylo něco vidět. Řečí už bylo dost. Čas odvane veškeré pochybnosti, co si můžeme dovolit, co ne a kolik to stálo. Zůstane jenom, kdo co udělal. Vzpomeňme knihovnu. Balastu a řečí kolik kolem ní bylo. Dnes jsme rádi, že ji máme. Krásnou. Dávno už jsme zapomněli na to, kolik stála. Na co taky. Slouží nám všem. Tu knížkou, tu výstavkou pomáhá rozšiřovat naše obzory, pěstuje ducha i té budoucí generace. A co tělo? Potřebujeme přece obojí.
Stranám fandím jen dvěma. Malé a velké. Tam si počtu, třeba blábol pana Gardaše o ideovém vyhoření. Zábavné, ale směšné. A obavy z dluhů má jen ten, kdo neumí tvrdě pracovat. A ti kteří umí, dokonce ví, jak sehnat pro naše město peníze. A o tom je i ten chodník do Tylovic.
Pokud se mi podařilo tímto článkem někoho urazit, tomu se předem omlouvám a koho ne, vynasnažím se příště.
Všem spoluobčanům, čtenářům Spektra přeji krásné jaro-léto, plné sluníčka, pohody a optimismu. Budeme ho potřebovat až nám všechny strany budou zase slibovat všechno možné i neuskutečnitelné, jen aby získaly náš hlas.
S veškerou úctou a všechno dobré Václav Kitzberger - kovář z Koryčánek
Související články
Jarmila Mikulášková reaguje jako exředitelka Městské knihovny a radní za ZR na článek V. Kitzbergera.
Komentáře (0)