Proč regulovat hazard?
17. 02. 2012
Udává se, že počet gamblerů (tj. závislých) je v rozmezí 0,5-2% populace. Pokud se vám to zdá jako poměrně vysoké číslo, pak vězte, že těch tzv. ryzích, čistých gamblerů je opravdu velmi málo. Naprostá většina je těch, u kterých se kombinují různé závislosti, velmi častá kombinace je alkohol/gambling. To je také důvod, proč ve statistikách máme tak málo skutečně léčených gamblerů. Většina se totiž neléčí z gamblingu, ale např. z alkoholismu. Čím je hazard nebezpečný?
Především tím, že závislého finančně vysává. Situace v minulosti, kdy se provozovaly pouze tzv. výherní hrací přístroje, ještě nebyla tak tristní jako dnes, kdy se ve většině případů provozují videoloterní terminály. Pro laika ona hrací bedna vypadá stejně, jen v případě terminálu je zákonem povoleno do něj nacpat za noc řádově více peněz, než do běžného automatu. Zřejmě žádný závislý nemá neomezený přísun peněz pro házení do automatu, a proto posléze dochází k vytváření dluhů, k omezování peněžních toků směrem k ženě/dětem (většina gamblerů je mužů), poskytovatelům služeb/energií/bydlení, rozmáhá se kriminalita ve formě krádeží apod. Jedinou možnou reakcí manželky gamblera je v takovém případě okamžitý rozvod ve snaze zachránit co nejvíce, ještě než přijde exekutor. Vzhledem k institutu společného jmění manželů je možné dluhy manžela/gamblera vymáhat na manželce. Gambler tak rozvodem přichází o rodinu, děti, mnohdy i střechu nad hlavou. Někteří tíhu vlastního selhání neunesou a situaci řeší sebevraždou (pro ČR se udává až 600 sebevražd jako následek gamblingu za rok). Společnost tak přichází o jednoho ekonomicky (ve většině případů) aktivního jedince a zůstává jí rozpadlá rodina s dluhy a děti vyrůstající bez otce se všemi negativními sociálními aspekty z toho plynoucími. To je samozřejmě ta nejhorší varianta. Obecně se udává, že počet osob zasažených gamblerovou závislostí je 10-15. Nemusí se vždy jednat o ty nejbližší, ale i o spolupracovníky, spolužáky, zaměstnavatele, věřitele apod. Pokud si tato čísla převedeme na Rožnov, tak nám vychází 85-340 gamblerů a 935-5100 zasažených gamblingem. I při tom nejkonzervativnějším odhadu už se nejedná o nízké číslo. Je tedy naprosto zřejmé, že k nějaké regulaci, tak aby se omezily negativní dopady hazardu na populaci, musí dojít.
Současná regulace hazardu v Rožnově
Rožnov hazard reguluje obecně závaznou vyhláškou několik let. Problém je, že tato vyhláška se vztahuje jen na provoz výherních hracích přístrojů, ale ne už na provoz videoloterních terminálů, které jsou povolovány ministerstvem financí. Je tedy minimálně potřeba přistoupit k novelizaci vyhlášky tak, aby se vztahovala i na terminály. Příklad: terminály se nám dostaly i do oblastí, které jsou vyhláškou přístrojům zapovězeny (např. blízké okolí škol a Masarykovo náměstí).
Pracovní skupina
Na základě nefunkčnosti současné vyhlášky jsme za Zdravý Rožnov na konci minulého roku iniciovali v Zastupitelstvu vznik pracovní skupiny, která by se problémem měla zabývat a navrhnout vhodnou novelizaci vyhlášky. Sestavení skupiny se ujal místostarosta Vychodil, bohužel ale skupina pod jeho vedením nebyla sestavena nejlépe. Vedle zástupců politických subjektů a úředníků města už v ní byli obsazeni jen zástupci hazardního průmyslu. Naprosto chyběl psycholog nebo odborník na léčbu závislostí, zástupce sociální organizace pracující s gamblery apod. Takto složená skupina nemůže odpovědět na spoustu otázek, které zastupitel musí pro odpovědné rozhodování mít, např. kolik máme v Rožnově gamblerů. Jaké je jejich věkové rozložení? Jaké jsou jejich další závislosti? Kde se léčí? Jaké organizace se zabývají mapováním gamblingu na úrovni regionu/kraje apod. Složení skupiny jsem proto oponoval a požádal o další jednání v úplnější sestavě, což mi bylo místostarostou přislíbeno.
Jak na budoucí regulaci?
Ministerstvo financí uveřejnilo odhad, kolik by Rožnov mohl získat z hazardu. Jedná se asio 15 milionů za předpokladu, že situace zůstane tak jako je dnes, tj. terminály i tam, kde by být neměly. Jedná se o lákavou sumu, zvláště pokud víme jak město s nedostatkem financí zápasí. Nicméně tento obnos má i svoji odvrácenou stranu a tou je vědomí, kolik musí lidé v Rožnově v hazardu prohrát, aby město tuto částku získalo. Jedná se přibližněo 94 milionů. Z této sumy půjde 80%, tj. 75 milionů do kapsy hazardnímu průmyslu (z částky ještě zaplatí firemní daň) a o zbývajících 20% se podělí stát a město tak, že 20% dostane stát (téměř 4 miliony) a 80% zůstane městu (již zmiňovaných 15 milionů). Závěr: každý občan Rožnova (včetně kojenců a batolat) musí ročně prosázet 5500,- Kč. Většina z nás ale nesází, a proto bude lepší, i když také ne úplně přesné, částku přepočítat na odhadovaný počet gamblerů. Každý gambler tedy musí prohrát od 276 000,- Kč (pro odhad 340 gamblerů) až po 1 103 000,- Kč (pro odhad 85 gamblerů).
Je zajímavé, že někteří zastupitelé by rádi peníze z hazardu viděli upotřebeny kupříkladu na sociální služby v Rožnově, které se tento rok potýkají s akutním nedostatkem financí a zápasí o holé přežití. Myslím, že postavit problém takto je trestuhodná chyba. Důvod jejednoduchý, proti jedné skupině sociálně potřebných tak stavíme druhou skupinu, která ještě nemusí být klienty sociálního systému, ale která se po propuknutí závislosti poměrně rychle skupinou klientů stane. Společnost tak musí řešit nejen sociální zabezpečení služeb pro první skupinu, ale následkem i sociální situaci u členů druhé skupiny a to vše stojí peníze. Idea, že problém, který vznikne jako následek odčerpání 94 milionů Kč z kapes poměrně úzké skupiny občanů vyřešíme 15 miliony Kč, je myslím iluzorní. Polský sociolog Zygmunt Bauman zde hovoří o tzv. privatizaci zisků (většina zisku půjde do kapes hazardního průmyslu) a socializaci ztrát (starost o závislé převezme na svá bedra celá společnost). Jak tedy z problému nedostatečného financování sociálních služeb tak, abychom pro jejich provoz nemuseli použít peníze z hazardu? První možností je lobbovat za nové rozpočtové určení daní (ve vládě prosazované TOP09). Situace je jednoduchá, z daní odvedených v ČR se nejvíce dostává největším městům a pak malým obcím. Rožnov jako zástupce menších měst je nejvíc „bit“ a dostává jen okolo 7 tisíc na občana. Pokud by se tato nerovnováha podařila aspoň mírně napravit, hned by se příjem města zvýšil. Zřejmě už je zbytečné dodávat, že předseda vlády pochází z Rožnova a je členem stejné strany jako starostka města. Oba se navíc osobně znají, proto ta poznámka o účinnějším lobbingu. Další možností je pořádně si posvítit na neefektivní hospodaření města. Opozice na něco takového upozorňuje téměř na každém zastupitelstvu, zatím se ale děje jen velmi málo.
Poznámka na závěr: ideální regulace (tak abychom neměli žádné závislé a současně nebránili v podnikání) zřejmě v reálném světě není možná. Vždy to bude něco za něco. V každém případě bychom ale neměli dopustit, aby se nám sociální služby ve městě staly závislé na závislosti jiných.
Karel Gardaš zastupitel |