Pohádka o jednom městě

Povím vám pohádku, kterou mi vyprávěl bývalý radní z Kocourkova.

Bylo, nebylo jednou jedno město, jmenovalo se Kocourkov. Nebylo ani příliš bohaté, ale ani moc zadlužené. Jednou zjara přišel kdosi s nápadem něco velkého ve městě postavit. Už si přesně nevzpomínám, snad dokonce šlo o zimní stadion.

Vypadalo to jednoduše: Bude stát 35 milionů a dotace 2 miliony byla jistá (35 celkem = 2 dotace a 33 město). Zbytek dotací se prý už nějak sežene.

Ale ozvala se skupinka, říkali jim š?ouralové: "Počkejte, nic nerozhodujme, co když už dotace neseženeme? A ani nevíme, kolik to bude stát celé! Vždy? není hotový rozpočet!"

Tu přiběhli chytrolíni a křičeli: "Neposlouchejte je, š?ouralové nikdy nic nepostaví! Jde o naši mládež! Stačí věřit a dotace získáme!" Stavba byla schválena.

Přišel podzim, stavba začala

Přišel podzim. Došlo ke změnám, stavba najednou měla stát 49 milionů. Aby se dotace (pouhé 2 miliony) získaly, museli se Kocourkovští zavázat, že to případně doplatí všechno (49 celkem = 2 dotace a 47 město).

Š?ouralové řekli: "Zastavme to, ještě se nestaví. Počkejme tedy do příštího roku, až skutečně získáme větší dotace." Opět přiběhli chytrolíni: "Nevěřte jim! Nebude to tolik stát! Musíme začít a na dotace budou větší šance! Stačí jen věřit a dotace získáme!" Ale potom přece jen připustili: "Když dotace nebudou, stavbu zastavíme." A stavba začala. Jenže toho roku přišla zima brzy, moc se nepostavilo. Čekalo se na jaro.

Není za co, ale v Kocourkově pokračují

V lednu začali v Kocourkově plánovat, co další rok udělají a počítali, na co všechno budou mít. Došlo i na i stadion. Žádné další dotace nebyly a š?ouralové řekli: "Odložme to, ještě to jde, zatím nás to tolik nestálo. Počkejme, až budou slibované dotace. Nejsme proti sportu, ale vždy? bez dotací nestavíme ani kanalizace."

Ale chytrolíni volali: "Zastavit? Zbláznili jste se?! Víte vůbec, kolik lidí na to čeká?" A vymysleli fígl: převedení stadionu na městskou společnost. Město se přímo nezadluží, úvěr si vezme jeho společnost. Navíc se ušetří na "DéPéHáčku" a stadion bude stát "jen" 38 milionů (38 celkem = 2 dotace a 36 město). Š?ouralové se znovu ozvali: "Počkejte, vždy? je to jen klam. Kocourkov se sice přímo nezadluží, ale splácet to bude stejně. Pokud se takto budeme chovat dál, město brzy nebude mít ani na chodníky, ani na vodovody a možná ani na dětská hřiště nebo na lavičky v parku." Chytrolíni však všechny z Kocourkova přesvědčili: "Neposlouchejte je! Jsou proti sportu a chtějí město rozdělit! Jen zbytečně straší! Budeme mít na všechno, stačí věřit!" A š?ouraly už nikdo neposlouchal, byli to koneckonců jen "š?ouralové".

Naštěstí to bylo jen v Kocourkově

Pohádky mívají dobrý konec, ale tady je v nedohlednu. Čím to může být? Nepřipadá vám divné, že se na začátku schvalovalo bez rozpočtu? A že ani nevadilo, když se rozpočet během krátké doby zvýšil o 14 milionů? A že nakonec bylo jedno, že se žádné další dotace nezískaly? Jak si tak všichni chválili nápad s ušetřeným DPH, nikdo už si nevšiml, že před rokem to mělo stát město mnohem méně i bez "ušetření". A to ještě nikdo v Kocourkově neví, jak drahý bude roční provoz. Jen dál čekají na dotace, aby mohli stavět kanalizaci. Věřili byste tomu? Já skoro ne. Ale šlo o Kocourkov a byl předvolební rok.

Bylo, nebylo, ale spíš bylo. Rožnováky může těšit, že se jedná o pohádku a o Kocourkov. Pokud to někomu tak připadá, pak podobnost s Rožnovem je čistě náhodná.

Vojtěch Bajer, bývalý radní v Rožnově, 22. 2. 2006

Komentáře (0)