Naším cílem je zmenšení bariéry mezi občanem a radnicí
Petr Kopecký (28) byl do městského zastupitelstva zvolen na kandidátce Sdružení nezávislých kandidátů Zdravý Rožnov. Je odborným asistentem na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Kromě odborné publikační činnosti píše i do některých literárních časopisů (Literární noviny, Tvar, Aluze). Část svého zastupitelského mandátu strávil odbornou stáží na Kalifornské státní univerzitě v San José. Tématem jeho tamní práce byly Literární kořeny hlubinné ekologie. Moderní technika mu však umožnila, že lokální politiku intenzivně sledoval i přes oceán.
Městské zastupitelstvo má za sebou polovinu svého funkčního období. Můžete udělat stručnou bilanci plnění programu, se kterým Zdravý Rožnov šel do voleb?
Volební program Sdružení nezávislých kandidátů Zdravý Rožnov byl poměrně rozsáhlý a ambiciózní. Byly v něm zapracovány jak konkrétní body, jejichž naplnění je možné během několika let, tak obecnější představy o tom, jakým směrem by se naše město mělo ubírat.
V té obecné rovině lze říci, že se vytyčeného směru držíme. V praxi to znamená, že se různými kroky snažíme zmenšit bariéru mezi občanem a radnicí. V posledních dvou letech proběhlo několik anket a diskusních fór, jejichž cílem nebylo pouze informovat veřejnost, ale umožnit jí aktivně se zapojit do rozhodovacích procesů.
Také bych se rád zmínil o rozhodování samotného městského zastupitelstva. I tam se v poslední době leccos změnilo. Požadavky zastupitelů (nejen Zdravého Rožnova) na kvalitu podkladů předkládaných kompetentními úředníky se výrazně zlepšily a zprůhlednily rozhodovací procesy, které jsou proto mnohem zodpovědnější.
Z těch konkrétnějších věci bych uvedl podporu neziskových organizací, na které se každý rok myslí v rámci grantového systému, v němž jsou na jejich podporu vyhrazeny finanční prostředky. I malá sdružení a spolky tak mají možnost dosáhnout na prostředky, z nichž hradí akce, které prospívají v oblasti sociální, tělovýchovné, kulturní a životného prostředí.
V našem programu jsme měli také bod "humanizace a estetizace sídliš?". I tady se věci hnuly. V rozpočtu na příští rok jsou peníze na výstavbu dvou dětských hřiš?, na Záhumení a u objektu Bečva. To považuji za nutné hlavně proto, že mnohá stávající hřiště již nevyhovují novým normám a budou se muset v průběhu příštích let zlikvidovat.
Jako hodně důležitou vidím i problematiku bytové politiky města, která dříve vlastně neexistovala. Nutno však říci, že tento bod našeho programu uvádí koncepčně v praxi místostarostka Rousová, která se o tuto oblast stará. Bez spolupráce s našimi koaličními partnery bychom mnoho z našich cílů nebyli schopni prosadit a realizovat.
Jak se vám daří plnit tu část programu Zdravého Rožnova, která souvisí se zařazením Rožnova do sítě Zdravých měst?
Rožnov se stal přidruženým členem Národní sítě Zdravých měst díky říjnovému rozhodnutí městského zastupitelstva. Přidružené členství nás nezavazuje, nezatíží ani městskou kasu. Umožní nám přístup k řadě informací, projektů a dotačních titulů, o nichž bychom se jinak dovídali jen stěží. V podstatě jde o know-how, které je už i v českých poměrech osvědčené. Kupříkladu Valašské Meziříčí, Vsetín a Zlín jsou plnohodnotnými členy a čelní představitelé těchto měst své účasti v projektu rozhodně nelitují. V neposlední řadě můžeme využívat bezplatných poradenských služeb v mnoha oblastech.
V Liškovinách (SR č. 19) autor naložil s pokrokovou tradicí českého písemnictví způsobem, nad kterým by Klement Gottwald i Zdeněk Nejedlý zajásali. Co říkáte vy Zámku a Podzámčí ve vztahu mezi radnicí a rožnovskou veřejností?
Články pana Lišky byly pro Spektrum Rožnovska určitě oživením. Autor umí se slovem velmi dobře zacházet. Mám ale dojem, že postupem času sklouzával k zjednodušujícím soudům, které čerpaly, jak on sám přiznává, z toho, co se vypustí na veřejnost. Opomíjí přitom některé informační zdroje, jako jsou úřední desky či městský web. Odmítal hledat a zpovídat "informátory" a "zdroje" s tím, že fejeton nakonec není zpravodajstvím. Pravda ale je, že i fejeton musí vycházet z reálných faktů.
Na druhou stranu je však třeba uznat, že některé věci člověk postrádá po prosté procházce městem, například důstojné veřejné toalety. Pan Liška dokázal mnohdy trefit do černého, ale osobně jsem z toho cítil, že vede útok za každou cenu. Humor, který k fejetonu neodmyslitelně patří, začal v jeho textech být nahrazován žlučovitostí.
V článku "V zámku a podzámčí" pan Liška mluví o propasti mezi vrchností a poddanými. Právě to byl hlavní motiv mého rozhodnutí kandidovat v komunálních volbách. Pokud mohu srovnávat s dobou nedávno minulou, vidím v oblasti informovanosti a komunikace radnice s občany významný posun. Z propasti se stal příkop, pořád je co napravovat. Jak říká pan Liška, problém spočívá i ve lhostejnosti lidí. Příkladem může být připravovaný diskusní pořad TV Beskyd "Otázky a odpovědi" na který běží už dlouhou dobu upoutávka. V ní jsou lidé vyzýváni k tomu, aby vznesli dotazy a připomínky, které budou předmětem diskuze v pořadu. Za šest týdnů se ozval jediný člověk.
Absurdní mi přijde neadresné nařknutí z cenzury v závěru článku. Přestože je Spektrum financované z rozpočtu města, objevují se v něm v nezmenšené míře články, které radnici podrobují ostré kritice. Tato kritika je však vedená zpravidla věcně a korektně. Pokud by kritika měla sklouznout k agresivnímu a vulgárnímu útoku prostého argumentů, je na zvážení šéfredaktora, zda takový článek otiskne. Takový postup je standardní náplní práce editora, který má jasnou představu o profilu periodika, nikoliv cenzurou. Pokud vím, šéfredaktor Spektra ani vedení města si nepřejí vydávat bulvární plátek.
Jsem rád, že máme noviny typu Spektra, kde je prostor pro polemiku. Ta nabízí mj. zpětnou vazbu voleným zástupcům, kteří mohou být v některých ohledech odtržení od názorů, které panují mezi občany. Osobně jsem na stránkách Spektra vyjadřoval kritické připomínky směrem k radnici dávno před tím, než jsem se stal zastupitelem. Dá se tedy říci, že z pozice předsedy mediální komise dělám vše pro to, aby tato možnost byla nejen zachována, ale i rozšířena.
V posledním čísle SR zazněla výtka, že jste se před vyvěšením tibetské vlajky nezeptali dalajlámy, zda o to stojí. Co tomu říkáte?
Jaroslav Trhlík vznáší ve svém článku vcelku legitimní námitku. Ptá se, proč se zabýváme pouze Tibetem, když i jiné národy utrpěly podobný osud. Podobně se na tuto problematiku dívala i část zastupitelstva, proto se nakonec v usnesení mluví o tibetské vlajce jako o "symbolu protestu proti potlačování práv a svobod národů a menšin".
Příspěvek pana Trhlíka je problematický ale z jiného důvodu. Citace dalajlámy je v něm vytržená z kontextu rozhovoru, který byl otištěn v říjnovém vydání amerického časopisu Time. Z kontextu jej vytrhl redaktor časopisu Týden, pan Trhlík ho jen ocitoval. Dalajláma ve zmíněném rozhovoru mluví mimo jiné o tom, že čínská politika v Tibetu neustále ohrožuje místní kulturu, životní prostředí a náboženskou svobodu Tibe?anů. Proti tomu se dalajláma, stejně jako zastupitelé v Rožnově a mnoha dalších městech, jednoznačně ohrazuje.
Je nám podsouváno, že sám dalajláma o naši podporu nestojí. To samozřejmě není pravda. Dalajláma celosvětovou kampaň "Vlajka pro Tibet" vítá. Kampaň poukazuje právě na porušování základních lidských práv a diskriminaci Tibe?anů v "jejich zemi". Vlajka na rožnovské radnici nevolala po nezávislosti Tibetu. Je pravda, že sám dalajláma z požadavku na nezávislost již ustoupil, dnes mluví o jisté formě autonomie Tibetu.
O tom, že vztah mezi tibetským exilem, který reprezentuje dalajláma, a ústřední čínskou vládou má ještě daleko k uspokojivému řešení svědčí i informace uveřejněná v Respektu č. 50. Děkuji za rozhovor.
S Petrem Kopeckým rozmlouval Vlastimil Čich, prosinec 2004